Jak předcházet závislostem u dětí? Začněte je respektovat

V České republice se vyskytuje nejvyšší počet závislých dětí a mladistvých z celé Evropy. Už dávno přitom nejde jen o tabák, alkohol nebo konopí. Děti jsou stále častěji závislé na lécích, videohrách nebo sociálních sítích. Co můžete jako rodič dělat pro to, aby se vaše dítě nemuselo potýkat se závislostí?

Co je vlastně závislost?

Závislost je jakákoliv činnost, která nám přináší úlevu nebo potěšení, zároveň nám však z dlouhodobého hlediska škodí. Přesto je velmi těžké se jí vzdát. Z vědeckého hlediska rozlišujeme závislost látkovou a nelátkovou. K první skupině se řadí závislost na alkoholu, tabáku či drogách. Nelátkové závislosti zahrnují například závislost na moderních technologiích, hraní počítačových her nebo závislost na sociálních sítích.

Zdroj: unsplash.com

Za vznikem závislosti stojí trauma

Jestliže dva lidé užijí drogu a jen jeden z nich se stane závislým, je jasné, ze příčinou závislosti není samotná návyková látka. Za vznikem závislosti totiž vždy stojí trauma, nikoliv to, na čem jsme závislí. To je pro rodiče dobrá zpráva. Znamená to, že závislosti lze předcházet (a když už k ní dojde, také ji léčit) – a to tak, že se budeme snažit způsobovat našim dětem co nejméně traumat.

Když se řekne trauma, většina z nás si představí psychické či fyzické týrání, zneužívání nebo těžkou nehodu. Ve skutečnosti je to mnohem složitější. Trauma, tak jak ho popisuje Gábor Maté, není to, co se nám stalo, ale to, co se stane uvnitř nás jako důsledek toho, co se nám stalo. K vytvoření traumatu tak úplně stačí, když necháváme miminka plakat.

Závislé děti bývají poslušné  

Adiktologové se shodují, že závislé děti pocházejí nejčastěji ze dvou typů rodin. Buď se jedná o rodiny, kde panuje velmi rozvolněná výchova bez jakýchkoliv hranic a pravidel, nebo naopak o rodiny, kde vládne přísná autoritativní výchova. V obou případech se jedná o ideální prostředí pro vznik traumat. Autoritativní přístup k dětem navíc klade velký důraz na poslušnost, která je z hlediska vzniku závislosti velmi rizikovým faktorem. Poslušné děti totiž dělají nejen to, co po nich vyžadují rodiče, ale snaží se vyhovět i ostatním – třeba vrstevníkům, kteří mají sami k závislostem nakročeno.

Respektující rodiče vychovávají nezávislé děti 

Na druhé straně máme děti, které závislostem velmi dobře odolávají. Co mají společného? V jejich domovech vládne respektující výchova. Ta je především o vzájemném respektu mezi rodiči a dětmi. Znamená to například, že se nebudeme snažit dítě předělávat k obrazu svému, že mu poskytneme prostor pro to, co zajímá jeho, podpoříme ho v tom, co si vybírá. Když má dítě dostatek prostoru pro své vlastní aktivity, rozvíjí ho to ve všech směrech.

Zdroj: unsplash.com

8 kroků k respektující výchově

• Věnujte svým dětem pozornost. Hrajte si s nimi, povídejte si a zajímejte se o to, co je baví, z čeho mají radost, co chtějí, kam směřují, co se jim nelíbí či co je trápí.
• Budujte si s dítětem důvěru už od narození, aby nemělo důvod cokoli před vámi zatajovat či lhát.
• Budujte dítěti zdravé sebevědomí. Je důležité, aby dítě znalo svou hodnotu, umělo si stát za svým názorem a nemělo pocit, že se musí zavděčit druhým lidem.
• Projevujte dítěti svou bezpodmínečnou lásku. Nečekejte s tím, až se mu něco povede nebo vás něčím potěší. Pro dítě je důležité vědomí, že ho máte rádi bez ohledu na okolnosti.
• Zapojte dítě do chodu domácnosti, ptejte se na jeho názor a nechte ho také rozhodovat.
• Pomáhejte dítěti budovat pozitivní vztah ke zdraví a učte ho, jak o něj pečovat.
• Jděte dítěti příkladem místo toho, abyste používali příkazy a zákazy. 
• Přistupujte k dítěti s respektem, ale zároveň si buďte vědomi jeho limitů.

Na respektující výchovu není nikdy pozdě

Mrzí vás, že jste tyto informace neměli k dispozici, když byly vaše děti ještě malé? I když máte teď doma puberťáky, nic není ztraceno. Začít se k nim chovat s respektem můžete klidně už dnes. Jen počítejte s tím, že celý proces bude vyžadovat velkou dávku trpělivosti. Vaše děti musí nejprve uvěřit tomu, že to myslíte vážně. Mluvte s nimi proto narovinu a když uděláte chybu, přiznejte ji a omluvte se. Nezapomeňte – děti se učí především nápodobou. Jděte jim proto příkladem.